Především: určitě by byl omyl myslet si, že polovzdělanec je prostě člověk s polovičním vzděláním. Zkušenost naopak učí, že jeho faktický rozhled bývá velmi často co do rozsahu hodnot, které dokáže obhlédnout, širší než u mnoha lidí, které by nás nikdy nenapadlo tak nazvat. Polovzdělanost totiž nemá co činit - aspoň jak já tomu pojmu rozumím - s kvantitou vzdělání, ale je určována naopak jeho kvalitou, jeho druhem. Vzdělání polovzdělance má totiž svou specifickou strukturu, vyplývající z jistého - pro polovzdělanecký postoj charakteristického - vztahu ke kulturním hodnotám. Nelze tedy polovzdělanost chápat jako věc rozsahu osvojených hodnot, ale výhradně jako věc principu jejich osvojování.

Pro polovzdělanecký postoj je charakteristické, že i když se na jedné straně za hodnotami pachtí, touží po nich, přeplácí je, na straně druhé jimi nikdy nezůstává skutečně vážně zasažen a tvůrčím způsobem natrvalo ovlivněn – prochází jím jako pasáží, beze stopy, vyvrhovány stejně náhodně, jako byly pohlceny.

Václav Havel, Tvář - 1964